Konfucianismus, hluboce zakořeněný v čínské historii a kultuře, představuje komplexní systém morálních, sociálních, politických a náboženských myšlenek. Nejde o náboženství v tradičním slova smyslu, ale spíše o etický a filozofický rámec, který formoval východoasijské společnosti po více než dva tisíce let.
Základním kamenem konfucianismu je důraz na harmonii, sociální pořádek a respekt k autoritě. Konfucius, jeho zakladatel, věřil, že společnost může dosáhnout stability a prosperity pouze tehdy, když se každý jednotlivec chová v souladu se svými povinnostmi a rolí v hierarchii. Tato hierarchie se projevuje v pěti základních vztazích: vládce a poddaný, rodič a dítě, manžel a manželka, starší bratr a mladší bratr a přítel a přítel.
Důležitou součástí konfucianismu je koncept ren (仁), často překládaný jako lidskost, dobrota nebo benevolence. Ren představuje ideál dokonalé morálky a je základem pro všechny ostatní ctnosti. Dalším klíčovým pojmem je li (禮), který se týká rituálů, etikety a správného chování. Dodržování li je považováno za nezbytné pro udržení sociálního pořádku a harmonie.
Konfucianismus ovlivnil nejen politiku a společnost, ale také vzdělávání, umění a literaturu. Tradiční čínské vzdělávání bylo silně ovlivněno konfuciánskými texty a cílem bylo vychovávat morálně a intelektuálně rozvinuté jedince, kteří by mohli sloužit státu. Studium konfucianismu je proto klíčové pro pochopení čínské kultury a myšlení.